Divadlo Šumperk – Poprask na laguně

Po Malém princi, kterého jsme měli možnost zhlédnout v loňském školním roce, jsme se sedmými třídami využili opět nabídku divadla Šumperk, které si do letošního školního roku připravilo nastudování klasiky světového divadla – komedii italského autora Carla Goldoniho Poprask na laguně. Spolu s komedií Sluha dvou pánů, kterou většina z nás zná ze zpracování Národního divadla s excelentním Miroslavem Donutilem v roli Truffaldina, je to i v současnosti nehranější Goldoniho hra, která se pravidelně objevuje na repertoáru nejen velkých, ale i oblastních divadelních scén.

Komedie Poprask na laguně je jedinečná v tom, že nemá hlavní postavy. Všechny postavy v ní jsou stejně důležité a zajímavé. Režie se chopil Roman Groszmann, který již v minulých letech s divadlem v Šumperku spolupracoval.

A o čem hra vlastně je? V malém městečku nedaleko Benátek čekají ženy dvou rodů, matky s dcerami, na návrat mužů – rybářů z moře. Zprvu poklidná rozmluva žen se brzy mění v temperamentní hádku. Nadávají si, pomlouvají. Mezi hašteřící ženy přichází mladý lodičkář a flirtuje se svobodnými dívkami. Muži se vracejí z moře. Rozmíšky a pomluvy způsobí, že se mladé dívky se svými vyvolenými rozejdou. Ti zuří a napadnou svého soka. Tím se spor dostává na policejní komisařství. Vedoucí místní stanice, člověk „nad věcí“, vyslýchá postupně všechny zainteresované. Výpovědi jsou tak zmatené, že se vlastně nic podstatného nedoví. Nakonec se mu po mnoha komplikacích podaří konflikt urovnat. A tak se dívky nakonec dočkají vytoužené svatby.

Herci činohry přinesli na jeviště, ale i do hlediště spontánnost a živelnost. Nechyběl ani úzký kontakt s diváky. Překladu z italštiny do češtiny se ujala Tereza Groszmannová a s ním tak vnesla svěží vítr. Nechyběly tedy ani obraty a výrazy dnešní mládeže či aktuální narážky na současné české i světové dění.

V závěrečné děkovačce sklidili herci činohry divadla v Šumperku obrovský aplaus.

P. Šemberová